Jaro...

ještě před dvěma dny to u nás vypadlo, jak v zaváté vesničce. Mráz štípal přes den do tváří a v noci rozsvěcel na zahradě milióny zářících světýlek.

A dnes není po sněhu ani památky :-) Mé, zimní a depresivní "JÁ" dnes dostalo přes nos.

Dopoledne bylo 13 stupňů nad nulou a při letmém pohledu na zahradu, mé srdéčko zavýsklo nefalšovanou radostí. 

A já se s vámi musím podělit o tu radost. Tak tady jsou, první poslové jara už vystrkují zelené ocásky... :-))) jupííííí

Krokusy

Tulipány

Hyacinty

Krásný, skoro jarní, večer přeji vám všem.

Balerínky...

odvážně jsem se pustila do háčkování balerínek, které jsem našla včetně postupu na krásném blogu u Fizule71. Návod perfektní, a i já, absolutní "neháčkovačka", jsem to zvládla za chviličku. Samozřejmě stále je co vylepšovat, jsem totální začátečník, ale mám z nich radost. Ležím si v nich na gauči při koukání na telku :-) a mám nožky pěkně v teple. Trošku kloužou na plovoucí podlaze, ale jsou bezva a tak se pustím ještě do dalších barevných variací :-)

A zase ten obal...

Další v pořadí, již nevím kolikátý, obal z džínoviny přizdobený strojovou výšivkou.
Tentokrát obal poputuje k naší paní asistentce Jarušce.

Výšivku jsem si stáhla zde:  http://turquoise210broderiemachine.over-blog.com/

P.S. Jaruško, brzy se uzdrav !!!

Kulich...

Dobojováno. Háček dostal zabrat a já s ním. Nevzdala jsem to, a že jsem chtěla :-)
Není to žádná nádhera, zručné ruce a mistryně háčku zavřou obě oči, ale já se fakt budu snažit.
Krátký sloupek je mi již jasný, háčkovat dokulata je lepší, než udržet obdélník stejně široký dole i nahoře :-))). Teď se pustím do čtverečků, sním totiž o vlastnoručně uháčkovaném, sněhově bílém polštářku ze samých čtverečků.

Letem světem povánočním časem...

Dlouho jsem nepsala a ani nevkládala fotky na blog. Napravuji to tímto, že původně plánované příspěvky spojím v tento jeden.

Vánoční svátky jsou šťastně za námi. Nemám ráda Vánoce a vše okolo, ten mumraj, chaos, davy lidí v ulicích, plné obchody a nakupování. Také dohánění restů na poslední chvíli, nejen mých, ale především těch, co se celý rok moc nepředřeli a teď vše dohánějí tak, že díky nim sami nevíte, kde být dřív a co dřív řešit. Nemám ráda melancholickou náladu, která tyto svátky provází a ani povinnou oslavu příchodu nového roku. Pro mě je to stres. Kouzlo vánoc je nenávratně fuč už několik let.

A vůbec, vánoční svátky jsou pro mě depresivní odrazový můstek pro měsíce nadcházející. Leden a únor jsou, z mého pohledu, tak zbytečné měsíce. Venku nevlídné počasí, tma, povětšinou ošklivo a déšť, nedej bože sníh. Sluníčko vyjde tak sporadicky, až je mi z toho úzko.

Potřebuji k životu slunce a teplo! Potřebuji slyšet štěbetat ptáky, potřebuji vidět kvést kytky a stromy, potřebuji vidět růst a zelenat se trávu, cítit teplé paprsky sluníčka. Potřebuji ráno najít rosu v trávě…

Každý rok přemýšlím, čím si zpříjemnit už tak pochmurné dny, když mě vůbec nic nebaví!

Letos jsem se snažila odpočívat. Hodně jsem četla, myslím si, že jsem přečetla polovinu knih, které jsem kupila na nočním stolku celou věčnost.

Uklízela, co se běžně neuklízí během roku. A nevěřícně zírala, co toho k uklízení je :-)

Svého manžela jsem požádala, aby uřezal - zkrátil - nohy u stolečku z IKEA a dal mu 4 kolečka tak, aby byl pojízdný a já jej nemusela z jedné strany nadzvedávat, aby se dal do pohybu. A protože stolky jsou dva, zvládl je oba dva najednou :-).

 

Nejlépe se řeže v kuchyni :-)))

 

Jak univerzální může být pravítko na patchwork :-)) i příležitostným kutilům se občas hodí

A konečný výsledek. Jsem nadšená :-)  štítky na kolečkách tam samozřejmě nezůstaly :-)))

A také jsem trochu šila a malinko vyšívala na vyšívacím stroji. Oblíbila jsem si poslední dobou džínovinu na malé šicí projekty. A tak již k jednomu ušitému obalu na knihu jsem ušila druhý a naparádila ho výšivkou právě z vyšívacího stroje. A aby nebyl na nočním stolku tak osamocený, ušila jsem k němu do sady i obal na krabici kapesníků, bez kterých my alergici, nemůžeme existovat ani v zimních měsících. Obal na kapesníky jsem trošku přizdobila krajkou, aby nebyl tak fádní a jednoduchý.

A když už jsem byla v tom šití obalů, ušila jsem i obal na kapesníky ryze pánský. Ozdobený stužkou Dunhill :-) Stužku už mám dlouho, ani nevím, odkud se vzala, byla hezká a bylo mi líto ji nevyužít, tak konečně našla uplatnění.

A tak nějak, sice pomalu, ale přeci jen plyne ten čas. Za chvilku bude půlka ledna za námi a snad i ta druhá půlka uteče stejně rychle jako ta první. Zbude nám jen únor a pak konečně březen, ten je už příslibem dnů jara, kdy se na svět začnou klubat první zelené lístky krokusů, sněženek a napučených cibulí narcisů a tulipánů. Jak já se těším, až budu pátrat na zahrádce po prvních poslech jara.

Do té doby se budu snažit nepropadat pesimismu ze zimy.

Přeji Vám všem, aby i Vy jste zimu přestáli bez úhony. A teď jdu navštívit všechny vaše blogy, na které jsem neměla posledních pár dní mnoho času. Jen jsem k vám potichoučku a krátce nakoukla. 

Teď se jdu k vám konečně kochat :-)