Den je čím dál kratší, sluníčka kvapem ubývá a tmy přibývá. Za dva měsíce budeme v horečných přípravách dolaďovat poslední detaily na blížící se svátky. Jojo, Vánoce už tu budou cobydup.
A protože já tyhle svátky nemusím, čímž se tady na blogu nijak netajím, užívám každého paprsku sluníčka plnými doušky. Snažím se nepropadat panice z nadcházejících měsíců :-))). Občas sednu ke stroji, ale přiznám se dobrovolně, že šití si nechávám na již zmiňované měsíce, kdy na zahradu vyběhnu jen v tom nejnutnějším případě:-) Zimní večery, tak dlouhé až běda, budu trávit právě u šicího stroje.
A když přeci jen teď usednu ke stroji, mám k ruce šikovného pomocníka, který hlídá rovný steh i na spodní látce a kontroluje napětí spodní nitě :-))
 |
| Ostříhaný buxus mi bylo líto vyhodit... |
 |
| věnec dostal čestné místo u vstupu do domu |
Psát, že i k této činnosti mám zdatného pomocníka nebudu a na důkaz přidávám fotky.
 |
| tahle větvička tam překáží, tu ukousnu... |
 |
| kontrola věnce z vnitřní strany |
Také jsem zachránila nějaký ten květ Hortenzie, než udeřily první mrazíky a zkusila věnec i z nich.
 |
| na fotce vypadá šišatě, ale ve skutečnosti není...:-) |
S kocourkem se fakt nenudíme. Albert roste a stává se z něj čert :-) Snaží se vydobýt si svou pozici v naší rodině a zatím se mu to daří. Popisovat zákeřné výskoky zpoza roku na mé nohy, kousání a škrábání mých rukou, by vydalo na samostatný příspěvek :-)
Snažím se ho zachytit aspoň foťákem v telefonu, ale vyfotit se dá jen při spánku. Nejhodnější je, když spí. Takže většina fotek obsahuje převážně spícího Alberta.
 |
Co máme Alberta doma, nemáme nikde prach. Myslím si, že ani pavouky. Vleze do sebemenší škvíry, která je jen trochu přístupná. Kam se vejde jeho hlava, tam se vejde celý Albert.
No tak hlavně, aby vždycky dokázal vylézt zpět, že?
Krásný zbytek víkendu!
