Dlouho jsem nepsala a ani nevkládala fotky na blog.
Napravuji to tímto, že původně plánované příspěvky spojím v tento jeden.
Vánoční svátky jsou šťastně za námi. Nemám ráda Vánoce a vše
okolo, ten mumraj, chaos, davy lidí v ulicích, plné obchody a nakupování. Také
dohánění restů na poslední chvíli, nejen mých, ale především těch, co se celý
rok moc nepředřeli a teď vše dohánějí tak, že díky nim sami nevíte, kde být
dřív a co dřív řešit. Nemám ráda melancholickou náladu, která tyto svátky
provází a ani povinnou oslavu příchodu nového roku. Pro mě je to stres. Kouzlo
vánoc je nenávratně fuč už několik let.
A vůbec, vánoční svátky jsou pro mě depresivní odrazový
můstek pro měsíce nadcházející. Leden a únor jsou, z mého pohledu, tak zbytečné
měsíce. Venku nevlídné počasí, tma, povětšinou ošklivo a déšť, nedej bože sníh.
Sluníčko vyjde tak sporadicky, až je mi z toho úzko.
Potřebuji k životu slunce a teplo! Potřebuji slyšet štěbetat
ptáky, potřebuji vidět kvést kytky a stromy, potřebuji vidět růst a zelenat se
trávu, cítit teplé paprsky sluníčka. Potřebuji ráno najít rosu v trávě…
Každý rok přemýšlím, čím si zpříjemnit už tak pochmurné dny,
když mě vůbec nic nebaví!
Letos jsem se snažila odpočívat. Hodně jsem četla, myslím si, že jsem přečetla polovinu knih,
které jsem kupila na nočním stolku celou věčnost.
Uklízela, co se běžně neuklízí během roku. A nevěřícně
zírala, co toho k uklízení je :-)
Svého manžela jsem požádala, aby uřezal - zkrátil - nohy u
stolečku z IKEA a dal mu 4 kolečka tak, aby byl pojízdný a já jej nemusela z
jedné strany nadzvedávat, aby se dal do pohybu. A protože stolky jsou dva,
zvládl je oba dva najednou :-).
 |
| Nejlépe se řeže v kuchyni :-))) |
 | ||
| Jak univerzální může být pravítko na patchwork :-)) i příležitostným kutilům se občas hodí |
 |
| A konečný výsledek. Jsem nadšená :-) štítky na kolečkách tam samozřejmě nezůstaly :-))) |
A také jsem trochu šila a malinko vyšívala na vyšívacím
stroji. Oblíbila jsem si poslední dobou džínovinu na malé šicí projekty. A tak
již k jednomu ušitému obalu na knihu jsem ušila druhý a naparádila ho výšivkou
právě z vyšívacího stroje. A aby nebyl na nočním stolku tak osamocený, ušila
jsem k němu do sady i obal na krabici kapesníků, bez kterých my alergici,
nemůžeme existovat ani v zimních měsících. Obal na kapesníky jsem trošku
přizdobila krajkou, aby nebyl tak fádní a jednoduchý.
A když už jsem byla v tom šití obalů, ušila jsem i obal na
kapesníky ryze pánský. Ozdobený stužkou Dunhill :-) Stužku už mám dlouho, ani nevím, odkud se vzala, byla hezká
a bylo mi líto ji nevyužít, tak konečně našla uplatnění.
A tak nějak, sice pomalu, ale přeci jen plyne ten čas. Za
chvilku bude půlka ledna za námi a snad i ta druhá půlka uteče stejně rychle
jako ta první. Zbude nám jen únor a pak konečně březen, ten je už příslibem dnů
jara, kdy se na svět začnou klubat první zelené lístky krokusů, sněženek a
napučených cibulí narcisů a tulipánů. Jak já se těším, až budu pátrat na
zahrádce po prvních poslech jara.
Do té doby se budu snažit nepropadat pesimismu ze zimy.
Přeji Vám všem, aby i Vy jste zimu přestáli bez úhony. A teď
jdu navštívit všechny vaše blogy, na které jsem neměla posledních pár dní mnoho
času. Jen jsem k vám potichoučku a krátce nakoukla.
Teď se jdu k vám konečně kochat :-)
