Až...

Zase se hlásím po delší době, od mého posledního příspěvku uplynul víc jak měsíc. 

Událo se toho mnoho. 

Zima je nenávratně fuč, zahrada je den ode dne krásnější. 

 

Mám konečně skleník a v něm vysázeny rajčata, papriky - všechny možné druhy :-), okurky a bazalky. Na užitkové zahradě je spousta nových sazenic zeleniny, ovocných keřů a léčivých bylinek. Miluju vůni čerstvě nakypřené půdy a hledám v ní útěchu a tak pleji snad ob den a sázím a sázím. Kdo to bude jíst nevím. Urodí-li se vše, co jsem zasadila, bude zeleniny požehnaně.

Zasazeno. Po necém měsíci to ve skleníku vypadá jinak, tak nějak víc zarostle.

Papriky již výrazně od focení vyrostly.

Vyvýšené záhony jsou už také více zarostlé...

Špenát už je snězený :-)

Stihla jsem na konci dubna jedny rychlé víkendové lázně v Resortu Svatá Kateřina, v krásné krajině a načerpala sílu a dopřála si odpočinek a nepřerušovaný spánek.

Krásný pohled z lázeňského pokoje, odpoledne svítilo sluníčko a na terase se pila káva

Můj syn oslavil jednadvacáté narozeniny a mezitím mne stihl vyděsit k smrti. 

Chci, abys byl, ty můj kluku, více opatrný nejen na sebe. A jsem ráda, že se ti nic nestalo. 

P.S. Nekruť očima! Však mě znáš, maminka se prostě o tebe bojí :-)

V práci jsem měla dobré a úspěšné období, kdy nadřazenost určitých jedinců už hraničila s pocitem neomezené moci a tak trošku seknout je přes jejich drápy a ukázat, že zákony platí pro všechny bez rozdílu, mi dodalo lepší pocit, že ne každý boj a snažení dopadne naprosto stejně. 

Pravidelně nakukuji ke každé z vás, mé milé blogerky, kam pravidelně chodím na návštěvu a sleduji vaše šikovné ruce, (i ty uštknuté hadem, viď Mary, doufám, že jsi v pořádku!?) a obdivuji všechny krásné zahrady a všechny krásné fotky, třeba i ze života hmyzu u Ajky, a v neposlední řadě krásné šperky od Zdenky, které mě vždy očarují. Obdivuji její titěrnou práci s korálky.

Chtěla bych toho napsat více, ale myšlenky mi utíkají jinam, a jelikož svým vlastním smutkem neobtěžuji, nebudu se o to ani pokoušet. Přes každou smutnou událost se časem přeneseme, přijmeme ji, zvykneme si.

Kolikrát mi v poslední době hlavou proběhlo, co AŽ tady nebudeš....

Co bude...? Co se stane...?

Zatím vím, že mi moc chybíš...