Dvanáct měsíčků...

Letos je mimořádně krásný podzim. Pokud to takto ještě chvíli vydrží, může si Maruška z pohádky Dvanáct měsíčků, zaběhnout k nám na zahradu pro jahody.

Dnešní úroda:-)

Přeji nám všem, aby nám letošní, teplý podzim vydržel co nejdéle.

Tak trochu kocouří příspěvek...

Stále je co dělat. Doma i na zahradě.
Den je čím dál kratší, sluníčka kvapem ubývá a tmy přibývá. Za dva měsíce budeme v horečných přípravách dolaďovat poslední detaily na blížící se svátky. Jojo, Vánoce už tu budou cobydup.
A protože já tyhle svátky nemusím, čímž se tady na blogu nijak netajím, užívám každého paprsku sluníčka plnými doušky. Snažím se nepropadat panice z nadcházejících měsíců :-))). Občas sednu ke stroji, ale přiznám se dobrovolně, že šití si nechávám na již zmiňované měsíce, kdy na zahradu vyběhnu jen v tom nejnutnějším případě:-) Zimní večery, tak dlouhé až běda, budu trávit právě u šicího stroje.
A když přeci jen teď usednu ke stroji, mám k ruce šikovného pomocníka, který hlídá rovný steh i na spodní látce a kontroluje napětí spodní nitě :-))

 

 Ale v tvoření nezahálím a snažím se alespoň zpracovat, co nabízí zahrada. Respektive to, co na zahradě ostříhám, se snažím ještě zužitkovat.

Ostříhaný buxus mi bylo líto vyhodit...

věnec dostal čestné místo u vstupu do domu

Psát, že i k této činnosti mám zdatného pomocníka nebudu a na důkaz přidávám fotky.

tahle větvička tam překáží, tu ukousnu...

kontrola věnce z vnitřní strany

Také jsem zachránila nějaký ten květ Hortenzie, než udeřily první mrazíky a zkusila věnec i z nich.

na fotce vypadá šišatě, ale ve skutečnosti není...:-)

S kocourkem se fakt nenudíme. Albert roste a stává se z něj čert :-) Snaží se vydobýt si svou pozici v naší rodině a zatím se mu to daří. Popisovat zákeřné výskoky zpoza roku na mé nohy, kousání a škrábání mých rukou, by vydalo na samostatný příspěvek :-)
Snažím se ho zachytit aspoň foťákem v telefonu, ale vyfotit se dá jen při spánku. Nejhodnější je, když spí. Takže většina fotek obsahuje převážně spícího Alberta.

  Občas loví ryby na iPadu:-)))

Co máme Alberta doma, nemáme nikde prach. Myslím si, že ani pavouky. Vleze do sebemenší škvíry, která je jen trochu přístupná. Kam se vejde jeho hlava, tam se vejde celý Albert.
No tak hlavně, aby vždycky dokázal vylézt zpět,  že?

Krásný zbytek víkendu!

Zahrada na konci září...

Pár záběrů ze zahrady.
Dnes bylo krásně. Vydala jsem se uklízet zeleninovou zahradu, ale na té okrasné, okolo domu, to lákalo k focení. Jen jsem dnes měla takovou nějakou blbou náladu a nechtělo se mi ani dojít pro foťák. Tak jen zachyceno mobilem.

Truhlíky podzimně nazdobené...

Trávy přebírají dominantní postavení v naší zahradě :-) fakt je tu podzim...

Levandule kvete jako o život...letos opakovaně

Každý rok takto kvete a je čím dál vyšší

Poslední zelenina ze záhonu, zbyl tam jen celer a mangold

 

Užijte si krásný víkend, má být  krásně!

Pro Mikiho...

Včera jsme ho dovezli.  Symbolizuje toho tolik...
Bude stát tam, kde odpočíváš.

Všechno má svou symboliku, srdce i ta prasklina

a celé léto ti zpívali ptáci...

Nikdy bych tomu nevěřila, že je to možné...

Ve znamení zeleniny...

Nevím, jak vám, ale mě na zeleninové zahradě dozrává kde co :-)
A tak víkend byl zasvěcen zpracování zeleniny.
Nejvíc je rajčat, okurek a cuket. Jo a taky nesmím zapomenout na dýně. Ty přijdou na řadu během týdne, něco dám tchyňce, bude zavařovat dýňový kompot pro manžela, já to neumím a ani mi tento kompot nechutná:-) ze zbytku udělám dýňové pyré do mrazáku. V zimě je báječné nejen na dýňovou polévku.

První celer ze záhonu, ještě je jich tam pět

Posbíráno a teď vymyslet, co s tím.

V kuchyni jsem měla velkého pomocníka :-) Bez jeho pomoci jsem se neobešla :-) A pomáhal dobrovolně!

Třídím (třídíme) rajčata na lepší a horší

Albert hledá i ty zapadlá rajčata v košíku

A tady už je celodenní práce v komoře.

Tento kečup stojí za vyzkoušení

Sušená rajčátka podle receptu od Mery a čalamáda z letošní úrody

Přidávám recept na úžasný, chuťově vynikající, kečup:

2 až 3 kila oloupaných rajčat, nakrájených na menší kusy
4 vetší oloupaná jablka, nakrájené na menší kusy
4 vetší cibule nakrájené na čtvrtky
do gázy uvážu do balíčku 2 bobkové listy, 5 hřebíčků, kousek skořice a lžičku celého černého pepře
1 polévkovou lžíci soli
8 polévkových lžic octu
150 g  cukru
já přidávám ještě feferonku, miluji totiž ostré

Vařím až do zhoustnutí... potom rozmixuji a rozmixovanou směs propasíruji přes jemný cedník, abych kečup zbavila semínek z rajčat.
Výsledkem je jemný, hustý, chuťově geniální kečup.
Zkuste jej, je fakt výborný.

Hezký večer.

Dobrá Voda u Hořic...

V pátek jsme vyrazili do Dobré Vody u Hořic k řezbáři Janu Kuželovi.
Mám ráda sochy ze dřeva vyřezané motorovou pilou. Jednu takovou sochu již vlastním, je to samozřejmě sova, jak jinak :-) Sovy jsou má úchylka.
Ale tentokrát jsme jeli domluvit sochu, která bude stát v zahradě na místě, které má pro nás velmi citový význam.
Při té příležitosti, a na doporučení řezbáře Jana Kužela, jsme se byli podívat na místa, která nám doporučil a kde on rád tráví svůj čas. Jak sám řekl, kde rád vítá svítání...
Jedno místo je u Dobrovodského rybníku a druhé v Lískovicích, kde je nádherná fara.
Místa s nádhernou atmosférou a kouzlem. Škoda, že jsem neměla velký fotoaparát... fotky jsou jen pořízené iPadem.
Ale pro tu úžasnou atmosféru a tu jedinečnost se tam vrátím i s foťákem.
Místem jsem očarovaná.
Farou v Lískovicích uchvácená. Škoda, že je již prodaná.
Nikdy jsem si neuměla představit, že bych našla jiné místo než je náš dům, kde bych se cítila tak dobře. A tam mě to oslovilo, okouzlilo a nadchlo. Myslím si, že kdybych měla opustit Prahu, bylo by to právě kvůli tomuto místu, kvůli této faře v Lískovicích.


Dobrovodský rybník

A jsme u rybníku :-)

Práce Jana Kužela - rybář :-)

 

 

Patníky u cesty okolo rybníka v Dobré Vodě.

Šnecí domek :-)

Lískovice...

Fara.

Ke kostelu a k faře vede cesta kaštanovou alejí.

Vrátka na hřbitov, hned vedle fary je kostel se hřbitovem.

Přeji vám všem, které nakouknete, hezký večer a klidný začátek nového týdne.

Albertův příspěvek...

Pomalu se sžíváme.
Pro oba je to nové. Pro mě tím, že kocour v domě je pro mě zcela nová zkušenost, pro něj tím, že nemá kočičí mámu, ale jen tu lidskou. Snažíme se oba :-) A jeden z nás je evidentně naprosto spokojený.